Farnost Mikulov


Mikulov – kostel svatého Václava

 

Jednou z dominant a vzácných památek zámeckého vrchu je gotický trojlodní kostel sv. Václava s věží umístěnou na jižní straně presbytáře. Přes různé úpravy a dostavby si stavba dodnes zachovala gotický vzhled, zejména v presbyterní části, zaklenuté síťovou a částečně také hvězdicovou klenbou. Z vnější strany připomínají gotické období bosáž a opěráky. Klenby trojlodí jsou pokryty bohatou manýristickou štukaturou. Barokní výzdoba kostela je dílem sochařů O. Schweigla, I. Legelachera, malíře J. F. Adolfa a dalších.

Zajímavou součástí interiéru jsou náhrobníky z 16. a 17. století. Od velkého požáru roku 1784 je v boční loretánské kapli uctívána milostná socha černé loretánské madony. Význam kostela, do jehož oratoře měla šlechta přístup přímo ze zámku, stoupl poté, co při něm byla kardinálem Dietrichsteinem roku 1625 zřízena význačná kolegiátní kapitula. Jako proboštský chrám slouží kostel sv. Václava dosud.

 

 

 

 

 

Mikulov – kostel svatého Jana Křtitele

 

Dnešní mikulovský chrám sv. Jana Křtitele s bývalou kolejí piaristů je již druhým chrámem stejného zasvěcení. Ten původní, nacházející se za městskými hradbami, v ohbí potoka Hnánice, poblíž špitálu, sloužící přechodně v 16. století i nekatolíkům, představoval pouze přechodné útočiště řádu. Pro malý prostor, vlhkost a neudržitelný stav bylo rok po příchodu piaaristů do Mikulova započato s výstavbou nového, daleko velkorysejšího komplexu. Stavba se protáhla až do roku 1712, projektoval manýristický architekt Ondřej Erna, který ve službách kardinála Dietrichseina osvědčil již při výstavbě jezuitské koleje v Brně. Kolem rokuu 1683 se na stavbě podílel také věhlasný G. P. Tencalla, který projektoval vstupní průčelí koleje.

Cenné umělecké výtvory nalezneme v interiéru chrámu. Sochařská výzdoba, včetně hlavního oltáře, je dílem olomouckého sochaře Wolfganga Trägera. Autorem velkolepých fresek a obrazu sv. Jana Nepomuckého na jednom z bočních oltářů je F. A. Maulbertsch, velikán pozdně barokní doby. Na počátku svého vrcholného období umělecké invence a tvůrčích sil, jako pětatřicetiletý, byl povolán rektorem mikulovské piaristické koleje k namalování fresky Stětí sv. Jana Křtitele na klenbě presbytáře. Mezi jeho dalšími freskami zde můžeme obdivovat mistrnou apoteózu sv. Jana Křtitele – čtyři výjevy ze života světce, znázorňující Navštívení Panny Marie, Narození Jana Křtitele, Kázání na poušti, a světce před králem Herodem. Freskový cyklus umělec kompozičně vyřešil tak, že koresponduje s architekturou kostela. Autorem obrazů hlavního oltáře a ostatních postranních oltářů je Maulbertschův spolupracovník Felix Ivo Leicher. Varhany pocházejí z dílny známého varhanářského mistra Jana Výmoly.

 

Mikulov - Svatý kopeček

 

Poutníci v Mikulově nesměřovali pouze do lorety. K nejvýznamnějším dominantám města na hranici patří Svatý kopeček, původně nazývaný Tanzberg. Jako výraz poděkování za ochranu města před morovou epidemií na něm kardinál Dietrichstein dal vystavět poutní kapli ke cti sv. Šebestiána, sv. Rocha a sv. Karla Boromejského. Posvěcení a položení základního kamene se kardinál roku 1623 osobně zúčastnil.

Příchozí cesta byla postupně dovybavena kaplemi s pašijovými scénami. Malebnou siluetu Svatého kopečku obohatila ještě za Dietrichsteinova života zvonice postavená podle vzoru italských kampanil. Mimo pašijový cyklus přibyly i další drobné stavby, například kaple zasvěcená ochránkyni proti morové nákaze sv. Rozálii. Vzhledem k nepříznivým povětrnostním vlivům a zásahům blesků bylo třeba kapli i zvonici několikrát obnovovat. Roku 1672 byla stávající kaple nahrazena centrální architekturou na půdorysu řeckého kříže s osmibokým tamburem a kopulí završenou lucernou. Vnitřek kostela byl vyzdoben hlavním oltářem sv. Šebestiána a bočními oltáři zasvěcenými sv. Rochu a sv. Karlu Boromejskému (ochráncům proti moru).

Ani nový kostel neušel ničivým náporům počasí, nejzásadnější zásah však představovaly omezení a zákazy poutí v době Josefa II., jejichž důsledkem bylo rozprodání vnitřního zařízení poutního místa. Impulsem k obnově poutní tradice se stalo milénium příchodu svatých Cyrila a Metoděje na Moravu, kdy díky proboštovi Augustovi, svobodnému pánu z Bartensteinu, prošel celý areál Svatého kopečku obnovou. Současná podoba poutního areálu je výsledkem tehdejších úprav. Složitý vývoj odráží i křížová cesta, která koncem 18. století nahradila dřívější méně početná pašijová zastavení.

Z drobných sakrálních staveb doby Dietrichsteinovy se na Svatém kopečku zachovala kaple Panny Marie Bolestné, nacházející se za kostelem sv. Šebestiána, druhdy patřící do pašijových zastavení. Od dob probošta Augusta spojuje pouť na Svatý kopeček pašijovou pobožnost s mariánskou úctou. Poutní slavnost se váže k svátku Narození Panny Marie (8. září), což je zároveň výroční den posvěcení kostela sv. Šebestiána.

Historie farností v článcích Regionálního muzea v Mikulově

Aktuální pořad bohoslužeb ve farnostech Mikulov

Zdroj: MIHOLA, Jiří. Pálavské kostely, 2006.



| 18331 přečtení
| Informační e-mail | Vytisknout článek |

Farnosti Mikulovska 2013

Web site powered by phpRS PHP Scripting Language MySQL Apache Web Server